Asie podruhé-splněný sen
Před měsícem jsme se vrátili z Malajsie a Singapuru,už je to měsíc co jsem cítila zase to,co v Thajsku-tamní klid,uvolněnost,odlišnou kulturu a mentalitu a hlavně návrat do Čr,kdy pociťuju lítost,že tam nemůžu být déle.Tam,kde to mám tak ráda.
Cestování nám začalo už druhého července,kdy jsme v podvečer nasedali na autobus StudentAgency,který nás vezl do Mnichova,tam jsme čekali celé dopoledne na náš let do Dubaie.Letiště Mnichov-strohé,šedé.Vylétali jsme asi ve čtyři odpoledne a přilétali v jednu ráno tamního času.Z letadla jsem pozorovala svítící turecká města a pak i Írák,který svítil méně.Letiště v Dubaji je moderní,ale už když jsme tam vešli,cítili jsme smrad.Lidé tam chodili s rouškama před pusu a když jsme usedli do odletové haly,začala se na náš let sbíhat všelijaká etnika.Musím říct,že tohle byl hodně silný zážitek.Kvanta Indů,těch tmavých,asi Tamilů,dále východní asiaté,pak také skupinka černochů z Afriky v takových těch bílých prostěradlech s tou typickou čapkou na hlavě,a hlavně "hadrhlavy" arabové,rovněž v bílých prostěradlech,ale s šátkem na hlavě a dvěma černýma kruhama přes to a jejich manželky,černé od hlavy až k patě.A počet bělochů? Asi deset.Letadlo bylo nacpané k prasknutí a těch cizích jazyků,co jsme slyšeli-nádhera.Za sedum hodin jsme přistáli v Kuala Lumpuru v Malajsii.Letěli jsme s fly Emirates a musím je jen chválit,v letadle to vypadalo jako v obýváku a dlouhou cestu ukracovala obrazovka na sedadle před námi.
Rukávcem jsme došli do haly,ze které nás odvezl rychlovlak do další haly,kde jsme museli projít nějakým čidlem na teplotu.Najednou se k nám(konkrétně k matce)přiběhl chlapík a začal "high temperature".Poté vyšla paní v zabalená v igelitu s teploměrem.Mamka měla naštěstí jen zvýšenou teplotu díky stresu,ale tak si říkám,že těm asi nikdo neproklouzne.Malajsii mají zatím jen tři případy.Pak už probíhalo vše hladce,naše dva batohy byly na páse.Koupili jsme si lístky u přepázky na rychlovlak,který nás zavezl na KL Sentral.Potřebovali jsme se dostat jěště o zastávku dál,kde už to bylo blízko k našemu hotelu.Využili jsme tedy nadzemku,vymotat se bylo docela obtížné,ale až jsme našli přístoje na lístky,bylo už vše snazší a jezdí co 5min.Na zastávce Pesar Sani,kde jsme vystupovali a vydali se k hotelu,ucítila jsem změt chutí jídel a trošku smogu. Kuala Lumpur,hlavní město,ve kterém vydlí asi milion a půl obyvatel,nebyl tam tedy tak velký smog jako v Bangkoku. Náš hotel se měl nacházet v Čínské čtvrti.Najednou jsme se podívali do leva a uviděli obrovskou ceduli "jalan petaling" a pod nápisem čínský přepis.V ulici bylo velmi rušno,několik řad stánků namačkaných na sobě,plných všelijakých kopií všeho možného(boty,kabelky,hodinky,hadry).Najednou mezi těmi všemi stánky si taťka všiml nápisu D´oriental inn.Otevřeli jsme prosklené dveře a ocitli se v hotelu,dostali jsme po internetu rezervovaný pokoj a vydali se k němu.Na to,jak nebyla čínská čtvrť nepříliž čistá,byl hotel její opak.
Večer jsme šli koupit lístky na autobus z KL do Mersingu na aut.nádraží Puduraya.Bylo obtížné slyšet vlastního slova přes překřikování ostatních. Bylo to snad poprvé vživotě,co jsem viděla tak žívé místo.Tolik společností a tolik řvoucích lidí,lístky jsme koupili u Transnasionalu,zdál se nejvěryhodnější,paní si nás alespoň zapsala do počítače,narozdíl od astatních.Vychutnali jsme si večerní Kuala Lumpur a šli zpátky na pokoj.Budíky byly nastaveny.
Ráno,jsem můj budík,který měl zvonit dřív,sklapla s doufáním,že později zazvoní ten taťkův.Ten jsme ale všichni přeslechli a zaspali jsme až do půl 11 a tak jsme zaspali i snídani.Ryhle jsme se sebrali a vyrazili k Batu caves,což jsou kamenné jeskyně s Hindujistickými chrámy jimž dominuje Lord Murugan,nejstarší syn Šivy,bůh války. Jeho velkou zlatou sochu lze vidět i z dálky.Do vchodu k Batu vede 300 schodů a uvnitř je to prostorné s krásnými jeskynnémi úkazy.Došli jsme až na konec,kde je HinduTempl a spousta opic.Vytváří v jeskynních jěště hezčí atmosféru.
Až jsme se dostatečně nabažili jeskyní,jeli jsme zpátky do KL na náměstí Merdeka k mešitě Sultan Abdul Samah,poté jsme se jen zdálky podívali na mešitu Masjid Jamek.
Další den už jsme nezaspali a vydali se MHD k Petronas towers. Vystoupili jsme na zastávce KLCC(Kuala Lumpur City Centre).Byli jsme v podzemí asi nějakého obchodu.Nikde jsme neviděli cedulky k věžím.A tudíž jsme jen hledali "Keluar"-Exit.Nakonec se nám podařilo vyjít z tajemné budovy,ale i když jsme vyšli,věže jsme neviděli.Poté jsme naše zraky otočili o 180° a podívali se nahoru a...Ty vole,dyť jsme pod nima...Dívali jsme se výš a výš a veže pořád nekončily.Věže měří 452m v současnosti třetí nejvyšší na světě.Ve výšce 170m je tzv "Sky bridge",spojka mezi oběmi věžěmi,odkud můžeme shlédnout KL,odpovědí jestli půjdeme nahoru nám byla páska"Every Monday is closed"a zrovna bylo pondělí.Už doma jsem četla o televizní věži Menara,která měří 421m a je čtvrtou nejvyšší na světě a při její prohlídce lze se dostat do výšky 290m a dalším plusem je skutečnost,že je kruhová a KL lze vidět ze všech stran,zamířili jsme tedy k ní.Výhled byl nepopsatelný.
Zpátky v hotelu jsme byli okolo jedné,doma jsem pečlivě studovala GoogleEarth a věděla jsem o MasjidNegara-Nádrodní mešitě.Vydali jsme se k ní,přešli jsme kolem starého nádraží a přes několik dálnic,bylo nám divné že k mešitě nevede žádná zkratka.
Mešita měla krásnou modrou střechu a byla dost prostorná,krásná nová stavba,kde bylo málo lidí,což je v Asii dost neobvyklé,i prosor před mešitou byl moc hezký.
Den poté jsme se ubírali na Pudurayu,odkud nám jel bus do Mersingu.Autobus nás překvapil.Byl o hodně prostornější než "luxusnííí" studentagency,v řadě byly dvě místa a naproti jedno,v poho jsme si mohli natáhnout nohy a celý poloostrov jsme přejeli za 174Kč.
Když jsme opouštěli Kuala Lumpur bylo mi smutno.V mých vzpomínkách zůstane jako město,kde žijí odlišné etnické skupiny(žijí tam Malajci,Číňané a Indové,však podle nich je také pojmenovaná čtvrť Little India,která je moc hezká) v naprosté symbióze,nikdo nad nikým neopovrhuje,nikdo po nikom neřve a tak by to mělo být.Třešničkou na dortu Kuala Lumpuru je islámská architektura(národní knihovna,staré nádraží,mešity,merdeka),ale stále si zachovává tvář typického asijského města-teplý smog,odlišné pachy,hodně lidí,rušné ulice,motorky.Dalším plusem je,že v KL nenajdete moc turistů,žádné průvody cestovních kanceláří,většina z mála turistů,které jsme potkali byli asiaté,bělochů opravdu málo. S klidem můžu říct,že KL bylo nejhezčí město,které jsem zatím viděla.
Po pěto hodinách jízdy busem jsme dorazili do Mersingu,kaj jsme koupili lístky na ferry a jeli jsme na Pulau Tioman.Ubytovali jsme se v Panubě inn.Na Tiomanu není moc co,ten náš resort představoval chatky a jednu restauraci a pláž před nima,resort nebyl součástí nějaké vesnice.Jako první výlet jsme vyrazili jen já a tata na Juaru,což je vesnice,jediná na východní straně ostrova.Z panuby to byly možná 3 km do Kg.Tekeku,jenž je hlavní město Tiomanu a odtamtud následoval trek pralesem až na Juaru.V prasele byla vyšlapaná uzká cestička,která se střídala s betonovými schody,šlo se dost do kopce a poštípalo mě snad milion komárů,takovou cestou jsme se trmáceli až na hřeben,odkud pak vedla asfaltka z kopce až na Juaru,kde jsme zjistili,že tento trek má 7 km.Zvuky pralesa byly ale nezapomenutelné.Juara byla nádherná pláž,asi nejhezčí z Tiomanu se spoustou hospod,v jedné jsme zakotvili a hrála tam fajná rocková hudba.Když jsme se dívali v KL na televizi,byla tam nějaká reportáž z tenisu a pořád se tam ozývalo třeba "Wliams juara",potom jsme se u jednoho řečného domorodce,se kterým jsme cestovali trajektem na ostrov, přesvědčili že juara znamená vítěz,takže Pláž vítězů.
Vedle Panuby beach,je asi tři minuty chůze jěště jedna malá pláž,moc lidí na ní není,teda méně než na panubě a tam jsme chodili.Když tam jednou tak mamka plavala,zakřičela" Velká ryba,foť to" a on to byl hned malý žralok:D Tak jsme ho fotli.
Asi za dva dny jsme vyrazili na Monkey bay,místní říkají,že je to jen "chvilka chůze",ale my jsme tam šli třičtvrtě hodiny,šlo se pralesem,po úzké cestě přes klády,kameny.Opičí pláž byla moc hezká,ze začátku tam nikdo nebyl,až na opice. Když mamka byla ve vodě,tata na jedné straně pláže a já na druhé,mamka začala řvát..OPICE!!! Ten maly smrad se nám hrabal v batohu,kde jsme měli doklady,rychle jsem tam zaběhla,naštěstí nic nečornul.Seděl na stromě a tiše nás pozoroval,pak jsme se u hlídání věcí střídali.Pochopili jsme,že jim sedíme asi pod stromem,kde žerou plody,tak jsme se přesunuli jinam.Po nějakém čase si náš kámoš přivedl posily.Hned armada šesti opic se k nám začala nebezpečně přibližovat,až jim došlo,že se nevzdáme,šli otravovat jeden pár,které byl na duhé straně pláže a zrovna se koupal,myslím,že jim nic nevzali.Potkali jsme tam jednoho Poláka,který tvrdil,že tam jsou hezké korály,ale když sem se pustila dál,vystartovalo kolem mě kvantum medúz,tak jsem radši odplavala.
Den poté,jsme si objednali loďku,která nás a jěště několik lidí z ostatních vesnic zavezla na Pulau Tulai,korálový ostrov,kde jsme se potápěli.Korály byly hezké,pak jsme jeli jěště na Salang na oběd a poté jsme jeli jěště na Monkey beach,přiznám se,že skákat z loďky už se mi nechtělo,ale nakonec jsem tam skočila a tam byly ty nejhezčí korály,které jsem zatím viděla.Sasanky,korálové zahrady a viděla jsem i rybku"nemo".Matka prý viděla i mantu a želvu.Takže jestli tam někdy budete,tak jen na Monkey,na Pulau Tulai ani nemusíte,jen překonat ty medúzy.
Dva dny poté jsme měli zase dlouhou chvíli a tak nás napadlo,že zajdeme proskoumat Tekek,duty free atd.Šli jsme jen já a taťka,bylo strašné vedro a v Air Batangu,což je vesnice vedle Panuby jsme narazili na půjčovnu kol.
Bylo tam k výběru asi pět kol,jedno horší než druhé.30 kč na hodinu,i přesto jsme si půjčili,přesto,že jsem celou dobu sledovala moji"osmu" jak mi chodí kolo z jedné strany na druhou bylo vše v pořádku. Byla to krásná projížďka po pobřeží,zajeli jsme až k letišti,v duty free jsem nebyla,ptž jsem musela hlídat kola,myslím,že by je stejně nikdo nevzal.A pak jsme zajeli k přístavu,který byl fakt nádherný.Měli tam krásné jachty.Některé úseky Tekeku byly nové,hlavně chodník podél pobřeží.A byly tam zase cítit vůně jídel.
18.července jsme už seděli v trajektu zpátky do Mersingu a pak v autobuse do Singapuru. Na Tiomanu jsme strávili celkem 10 dní.Jídlo bylo bez problémů,pití jsme si kupovali v obchodě přímo vedle jídelny.Na ostrově jsem neviděla žádné cestovky,vesměs všichni,kteří tam přijeli měli jen batohy,nestály tam ani žádné "panelakove"hotely,všechno jen chatky.Tioman byl klidný,málo lidí,po pobřeží jen několik vesnic,jinak vevnitř nepoškozený endemický prales,žádné obchody,nebo místa k večerné zábavě,dost nekomerční místo.
Stáli jsme na malajských hranicích a pak na singapurských,kde jsme procházeli rámem a poté jsme se ocitli v kybernetickém světě,jen ocel a sklo.Autobus nás zavezl na Lavender,odkud jsme vyšli pěšky,protože jsme si potřebovali vyměnit prachy.Což bylo dost obtížné,nikde nebyla směnárna,tak jsme bloudili sem a tam singapurem,až nám jeden místní poradil kde je nejblíž nějaká směnárna.A tak jsme i když s blbým kursem vyměnili a poté se vydali zpátky na Lavender,odkud jsme jeli do Outram Parku SMRTí(Singapore mass rapid transport:D)Naše potulování se okolo té zastávky trvalo asi hodinu,než jsme sen hostel našli..Byl to takový typ paneláku,jako je na snímku.Hostel byl v posledním 25 patře toho domu,v ostratních patrech se normálně bydlelo.Měli jsme naprosto kolosální výhled na přístav.Hostel se jmenoval BandB(Bed and breakfast),snídaně byly skvělé,volí oko,chleba,na druhýn den vaječina a zdá se nějaký kus smažené ryby.
Druhý den hned po probuzení jsme vyjeli metrem do Little Indie,která zdaleka nebyla taková jako v KL,a poté přes Arabskou čtvrť k Raffles place rovněž metrem.Tam jsme uciděli pravý Singapur,jaký známe z fotek(mrakodrapy,většinou banky,pod nima řeka Singapore,malé domečky podél ní a jeden snobský hotel Fullerton)Byl tam krásný výhled na Cabanah a Anderson bridge,po kterých jsme následně šli a zlaté sochy.Cestou k Merlionovi jsme minuli Espalande(dvě vosí oči,centrum umění) a pak se před námi otevřel krásný pohled na Merliona a další mrakodrapy Singapuru.Na oběd jsme zašli do komplexu restaurací s asijskými jídly,vůně jídel cítím dodnes.
Den před odjezdem jsme navštívili Čínskou čtvrť,kde jsme viděli několik čínských chrámů,koupili jsme pohledy a metrem jsme se ubírali směrem na Sentosu.V jednom středisku nás čekal přestup na monorail na Sentosu(39 kč).Sentosa je ryze komerční záležitost,všechno je tam drahé(např.lanovka do singapuru,vyhlídková věž a ost.blbosti)my jsme si koupili lístek jen na Underwater world,kde k tomu byla v ceně i návštěva Delfíní laguny.K podmořskému světu jsme se dostali po cestě"nature walk" vypadá to tam jako v pralese,skutečně se tak cítíte,protože je tam vedro jako v prádelně,ale kousek od vás je dálnice a jezdí tam auta.Dorazili jsme k podmořskému světu,hned u vchodu byla řada akváríí s rejnoky,různými rybami,medúzami,korýši,chobotnicemi.
Poté jsme vešli do podmořského světa,bylo to obrovské akvárium nad našimi hlavami,nádhera..tunel měřil celkem 83m.Na sentose bylo všechno do detajlu promakané a byl tam autobus,který nás hodil spátky tam k merlionu(tomu na sentose)u kterého jsme sem přijeli z monorailu.Pobyt v Singapuru se nám neúprosně krátil.Den poté hned ráno jsme šli na metro,které nás dovezlo k letišti a odtamtud přes Dubai zpátky do Mnichova.
Singapur bylo opravdu velice čisté město,nebyl v něm smog ani smrad,nějaké papírky na zemi snad můžu zanedbat.Obrovská moderna je nepopřetelná,ale už tam tolik nejde vidět asijská kultura,náboženské svatyně přetlačují banky ze skla a oceli.V Singapuru v poměru s Malajsií přibylo turistů,ale přesto jich nebylo mnoho.Většina asijského původu,bělochů jen málo.
22.července nám skončila zatím nejvydařenější cesta.Skončila,ale v mých vzpomínkách zůstane živá na vždy.Malajsie byla nádherná země,kde si každý najde své a opakuji se,moc na mě zapůsobilo soužití tolika etnických skupin na jednom místě.Jsem strašně šťastná,že jsem tam měla možnost být a nezbývá nic jiného než za to poděkovat mým rodičům.
Náhledy fotografií ze složky Malajsie,Singapur 2009